" Proboha!" zašeptal Aleš.
" Co se stalo?" zeptal se Zbyněk.
" Ty to nechápeš? Tohle nebyl normální ale časový tunel. Teď jsme v roce 2200. Jak je vidět, cesta zpět není úplná." vysvětlil Aleš a už posmutněle dodal: " To znamená, že cesta zpět už nevede."
Aleš propadl hysterii. Stále vykřikoval: " To není možné! To nemůže být pravda! To je nesmysl! Proboha, to ne! " a hnal se mezi krátery. Zbyněk se rozběhl za ním. Aleš běžel až do únavy. Padl na zem. Chtělo se mu spát. Hrozně spát. Zavřel oči. Po chvíli doběhl Zbyněk a začal na něj mluvit: " Aleši, vstávej. Tady nemůžeš spát. Tady zemřeš. Aleši, vstávej. Aleši, vstávej. Aleši, vstávej."
* * * " Aleši, vstávej." náhle poznal hlas své ženy. " Musíš na vlak. Je pět hodin."
Aleš vstal, oblékl se, umyl, nasnídal, vzal kufřík a pistoli, políbil manželku a odešel do banky. Tam si proměnil zálohu na libry a šel na nádraží. Usedl do vlaku s nápisem

. Jakmile se usadil, vlak se rozjel. Asi po hodině si Aleš všiml že je zataženo tak, že je venku úplné šero. Po chvíli vlak zatroubil, nebe proťalo několik blesků, pak se vlak vřítil do tunelu.
Aleš si bezděky uvědomil, že tohle už jednou zažil.